Jmenuji se Tereza Hrubá

Jak to říct... jsem zvláštní.
Lidi mě buď nesnáší anebo milují, nic mezi snad ani není. Někdy mě bohužel nesnáší lidi, které já miluju a taky je to naopak.

Jsem zvyklá fotit,malovat a tančit - když mě něco trápí i když jsem neskonale šťastná - musím to prostě někde poznamenat. Nerada bych zapomněla na všechny ty pocity, který v životě získávám. Každý ten pocit je jen jednou za život, je jedinečný a opakovat se nebude. A já přece žiju jen jednou. Nechci zapomenout na všechno to krásný.

Když něco chci,neptam se jestli můžu. Když něco miluju-nikdy nedokážu přestat...Nejvíc ze všeho miluji fotit. Jsem svá, jsem volná, jsem šťastná. V každé fotce se skrývá x pocitů.

Miluju vzít tužku či foťák do ruky a jen tak vytvářet odraz toho, co se mi honí hlavou. Neumím skrývat kdo jsem a už vůbec ne co cítím.

Ten kdo mě opravdu zná, tak ví jaká jsem. Tvrdohlavá, svá, často ztracená, zmatená, citlivá, divná i úžasná, zamyšlená, divoká, spontánní, řídím se srdcem a ne rozumem, přátelská, dokážu i k smrti nenávidět a některé lidi bych nejraději vyškrtla ze světa.

Někdy přemyšlím kdo píše můj scénář života,protože občas má divný smysl pro humor.